Tento a další dopisy z Běloruska zveřejňuji na přání a se svolením jejich autora, ovšem bez uvedení jeho identifikace (též jeho přání).
Zveřejňovány jsou bez jakýchkoliv obsahových úprav.
Zdravím vás, přátelé.
Poslední rozhovor, který jsme v minulých týdnech dělali, byl se mnou a najdete ho zde https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/belorusove-se-zmenili-v-narod-a-povstali-rika-prekladatelka/r~cee652aef37311eaa7deac1f6b220ee8/ Redaktorovy otázky mi vůbec nevyhovovaly, byla bych chtěla mluvit o něčem jiném. Nakonec to ale dopadlo lépe, než bych čekala :-)
Pátá neděle běloruských protestů, „Pochod hrdinů“. Než bych vymýšlela vlastní text, použiji tentokrát kompilát z komentářů novinářů Franka Viačorky a Haliny Navumčyk:
„Byl to 36. den každodenního protestu proti bezpráví. A nevěřte nikomu, kdo říká, že protesty slábnou. V Minsku se Pochodu hrdinů zúčastnilo více než 150 000 lidí. Pochod měl nový formát a novou trasu. Demonstranti došli do Drozdů, obytné čtvrti prominentů, kde bydlí Lukašenko a jeho kumpáni. Byla to 3–5x delší trasa než obvykle (lidé tam nachodí neuvěřitelné počty kilometrů! Minsk je větší než Praha, lidé chodí pěšky z okrajových sídlišť do centra…). Protestující přicházeli v několika průvodech z různých části města. Pořádkové síly se snažily jim zabránit ve spojení, ale nakonec se sloučili. Milice se chovala výjimečně násilně. Někteří byli ozbrojeni kalašnikovy a puškami, na jednom místě stříleli do vzduchu. Bili lidi, zadržovali, zatlačovali je ke zdi, rvali ženám vlasy, mlátili je obušky… Ale lidé – to je živá voda! Byl to Pochod hrdinů! Každý zde je hrdina! Protože každý je připraven na bolest, na zatčení…, připraven na smrt (odpusť mi, Pane) za svůj národ! Podle ministerstva vnitra bylo v Minsku zadrženo více než 400 osob. Dnes ale už existují i fakta, kdy OMON a někteří členové bezpečnostních sil pomáhají demonstrantům. Mé srdce – to je můj národ! Za námi stojí světlo a pravda! Za námi je vítězství! Pochod hrdinů oslabil Lukašenku před zítřejším jednáním s Putinem. Neexistují žádné známky toho, že by protesty upadaly nebo mizely. A to je pro něho velmi špatné, protože chtěl Putinovi ukázat, že má situaci pod kontrolou. Protest znovu potvrdil, že Lukašenka neovládá ulici a má nízký kredit. Podpořit Lukašenka nyní pro Kreml znamená podpořit politicky zbankrotovaného diktátora. Zítra se sejdou v Soči.“
V Brestu použili proti demonstrantům vodní dělo. Prý proto, že lidé tancovali a veselili se na silnici a bránili silničnímu provozu, tak je kvůli jejich bezpečí rozehnali vodou. V Žodzině policista uhodil ženu do obličeje, ta začala krvácet. Když došli demonstranti v Minsku do vládní čtvrti, začal OMON střílet do vzduchu. Svědci mluví i o zábleskových granátech. Celkový počet zadržených po celém Bělorusku byl v neděli kolem 1000 osob. Franak Viačorka napsal: „Úřady stupňují konflikt a mají tendenci používat stále větší a větší násilí. V příštích týdnech můžeme očekávat více represí, více preventivních zadržení. Úřady chtějí lidi vyprovokovat, aby odpověděli na násilí násilím. Protestující se ale drží nenásilné disciplíny.“
V příloze najdete několik fotek z nedělního pochodu v Minsku. Konečně jsem našla fotky dokládající, že i naši přátelé pastoři Valery a Antoni s rodinami a členy sborů se účastní demonstrací.
V neděli byly důležité budovy v mnoha evropských městech nasvíceny v běloruských barvách. Například královský hrad ve Varšavě… (viz foto)
Už jsem několikrát psala, že zatímco katoličtí kněží jsou vesměs velcí patrioti a jsou aktivní v protestech, pravoslavní duchovní jsou většinou zdrženliví. Jednou ze světlých výjimek je báťuška v Hrodně, který od začátku otevřeně vystupuje proti násilí a bezpráví ze strany režimu a hájí demonstranty. V Bělorusku obecně je daleko větší jednota mezi různými církvemi, ale pravoslavní se drží spíš stranou. Ve světle toho je zajímavé, co odpověděl hrodenský báťuška novináři. Reportér: „V Hrodně se 16. srpna uskutečnil společný pochod představitelů různých a vyznání. Zdá se, že to zde bylo poprvé.“ Báťuška: „Já jsem, upřímně řečeno, měl své výhrady či námitky – jakési hluboké životní „nepřátelství“ vůči jiným denominacím. A tato situace přispěla k tomu, že jsem svůj postoj přehodnotil. Tváří v tvář skutečnému zlu jsme si všichni rovni, navzdory některým historickým událostem. Kdo s kým bojoval v XVI. století, to kromě skupiny historiků nikoho nezajímá. A tady je skutečné zlo. Je tady a my stojíme před ním. Co na tom záleží, kdo má jaké zvláštnosti při modlitbě – stojíme společně před zlem. Když nás bili, bili všechny stejně, i ve vězení sedíme všichni stejně a slzy našich matek jsou stejné. Proto jsme se setkali a modlili jsme se na důležitých místech Hrodna. Přitom jsme se modlili neutrálně, abychom se nedotkli něčí zbožnosti. Vyjádřili jsme si navzájem upřímná slova podpory, vděčnosti a díků. Protože teď jsme spolu.“
Mějte se hezky.
Komentáře
Okomentovat