Tento a další dopisy z Běloruska zveřejňuji na přání a se svolením jejich autora, ovšem bez uvedení jeho identifikace (též jeho přání).
Zveřejňovány jsou bez jakýchkoliv obsahových úprav.
Milí přátelé,
přece jen v úterý všechny studenty nepustili. Někteří ve středu stáli před soudem a dostali 15 snů vězení. Na jednu univerzitu děkan povolal OMON, prý aby ochránil studenty. OMONovci stáli na chodbách, v učebnách se mělo učit, ale studenti stávkovali.
IT společnost PandaDoc 2 vytvořila fond na podporu příslušníků silových složek, kteří se vzepřeli rozkazům nebo dali výpověď. Do této chvíle dostali více než 300 žádostí o podporu, z nichž přibližně polovinu již stihli vyřídit. Ve středu v kanceláři firmy proběhla domácí prohlídka pořádaná odborem finančního vyšetřování Výboru pro státní kontrolu.
Právník Maksim Znak informoval média, že v některých školách a školkách rodičům vyhrožují, že budou-li se účastnit demonstrací, mohou být jejich rodiny uznány nespolehlivými a to může vést k odebrání dětí.
Na několika místech země probíhaly protesty kvůli nevpuštění arcibiskupa do země. Pokračovaly stávky, pokračovaly mítinky na nejrůznějších místech měst. A všude je stále víc a víc bílo-červeno-bílých vlajek. Naše média je nazývají „symbolem opozice“, ale vy víte, že to není žádný symbol opozice, ale historická vlajka svobodného Běloruska, kterou Lukašenko zakázal a nahradil variantou vlajky sovětského Běloruska.
Do protestů se ve velkém zapojili vrcholoví sportovci. Jelena Levčenková, Jekatěrina Snytinová, Naděžda Ostapčuková, Alexandra Herasimenjová, Stepan Popov a další sportovní hvězdy natočily video, v němž podpořily protesty v Bělorusku a vyzvaly kolegy, aby se vystoupili proti falsifikaci výsledků prezidentských voleb.
Ve středu také probíhaly soudy nad zadrženými žurnalisty. Jeden náš bratr Barys Harecki ze spřátelené církve, sám novinář, ale díky Bohu na svobodě, v úterý napsal: „Nejprve stříleli do nezávislých novinářů a bili je. To nepomohlo. Pak zablokovali většinu nezávislých webů. Ani to nepomohlo. Dále začali všemožně bránit žurnalistům v práci na akcích, odváděli je na služebny kvůli tzv. ověření akreditace, zabavovali jim techniku, nutili je mazat fotky a nedovolovali jim přístup k demonstrantům. Jenže to nepomohlo. Dnes sebrali žurnalisty za – tomu neuvěříte – účast v masové akci. A nechali je přes noc čekat na soud. Dají jim pokutu nebo pár dnů vězení. Myslíte si, že to pomůže? Ne! My budeme pracovat s ještě větším nasazením. Je to tak, kolegové?“
A ve středu stejný autor napsal: „Žurnalistika v Bělorusku – to je… to je, když tě zadržují na akcích, bijí tě, zabavují ti flešky a ničí foťáky. To je, když u soudu proti tobě svědčí OMONovci v maskách, rozhodně jiní než ti, co tě zatýkali. Kteří se bojí ukázat svou tvář. A všichni se jmenují Kavalieu (alá Novák). To je, když ministerstvo informatiky a ministerstvo vnitra nejprve svolají schůzku se sdělovacími prostředky, litují zadržení a mučení kolegů, a potom v tom směle pokračují, nebo strčí hlavu do písku. To je, když tiskařské stroje začnou mít poruchy a kdesi v útrobách běloruské pošty zmizí celý náklad tvých vytištěných novin. To je, když tvé internetové stránky mohou bez soudu a bez vyšetřování zablokovat za jakýkoli materiál. Anebo prostě zablokovat proto, že se pro někoho nahoře staly nebezpečnými a začaly ohrožovat jeho postavení. To je, když člověk v uniformě do tebe střelí gumovým projektilem, ale vyšetřovatelé proti němu nikdy nezahájí trestní řízení. Ale žurnalistika v Bělorusku – to je i to, když tví kolegové jsou připraveni čtyřiadvacet hodin prostát pod obvodním oddělením milice a čekat na tvé propuštění. A když to bude nutné, budou tam stát i týden. Skláním se před vámi, kolegové!“ A já k tomu říkám jen „amen!“, protože oni jsou opravdu neuvěřitelní. A jen díky nim a díky jejich odvaze a nezlomnosti víme, co se v Bělorusku doopravdy děje.
Pán vám žehnej.
Komentáře
Okomentovat