Tento a další dopisy z Běloruska zveřejňuji na přání a se svolením jejich autora, ovšem bez uvedení jeho identifikace (též jeho přání).
Zveřejňovány jsou bez jakýchkoliv obsahových úprav.
Zdravím vás přátelé.
Po víkendu přibylo několik nových odběratelů těchto zpráv, proto si dovolím zopakovat dvě věci: zprávy můžete volně šířit dál za podmínky, že nebudete nikde uvádět mé jméno. A druhá věc – připomínám, že existuje možnost zaslání peněz na podporu Bělorusů, kteří se stali oběťmi násilí ze strany ozbrojených složek. Transparentní sbírku pořádá organizace Občanské Bělorusko, podrobnosti najdete na jejich stránkách www.civicbelarus.eu. U těchto peněz nemůžeme ovlivnit, ke komu se dostanou. Možná budu mít možnost v polovině října poslat peníze po svém kamarádovi cíleně námi vybraným lidem, bojím se ale, že to koronavirus může zhatit. Prozatím je kamarád odhodlán přijet (má být řečníkem na ornitologické konferenci) i za cenu podstoupení testu, je ale otázka, zda se zase nezavřou hranice.
V pondělí od rána v Minsku před kavárnou O’Petit, kde v neděli milicionáři vymlátil sklo ve dveřích, stála fronta několika desítek lidí, kteří čekali až 1,5 hodiny, až na ně přijde řada, aby si zde mohli dát kávu a zákusek a vyjádřit tak kavárně podporu a díky za její postoj. Majitel kavárny později v rozhovoru uvedl, že mu ihned po incidentu začalo volat velmi velmi mnoho lidí, kteří nabízeli pomoc, dokonce mu chtěli zdarma opravit ty rozbité dveře… Solidarita, všudypřítomná solidarita.
Koncem týdne měla po 15 dnech vyjít z vězení Volha Kavalkova, jedna z blízkých spolupracovnic našeho bratra Pavla Sieviarynce a členka prezidia koordinační rady Sviatlany Cichanouské. Místo propuštění se konal soud, který ji odsoudil na dalších 10 dnů vězení. O víkendu za ní přišli do cely lidi z KGB a řekli jí, že pokud nebude souhlasit s odchodem do zahraničí, v nejbližších letech se z vězení nedostane. Pak jí nasadili na hlavu kapuci a masku, vyvedli ji ven, položili na zadní sedadlo auta a odvezli na polskou hranici. Tam jí dali pas a přikázali, aby si zavolala TAXI. Zrovna ale jel autobus do Varšavy, tak ji do něj posadili a polští pohraničníci požádali řidiče, aby ji odvezl. Po cestě se Volha spojila s polským velvyslanectvím v Minsku a ti jí pomohli v tom, že ve Varšavě na ni čekali, ubytovali ji apod. V pondělí Volha na tiskové konferenci popsala, jak se vše odehrálo, a prohlásila, že nikdy nechtěla Bělorusko opustit a hodlá se do něj co nejdříve vrátit. Byl to v podstatě stejný scénář, podle kterého byla vyvezena Sviatlana Cichanouska.
V pondělí se stal další podobný incident: na ulici byla unesena Maryja Kalesnikava, také členka prezidia koordinační rady Sviatlany Cichanouské. Zatím není jasné, co s ní je. V jejím případě existují svědkové, kteří viděli, jak přijelo auto bez poznávacích značek, vyběhli z něj lidi v civilu a v maskách, chytili Maryju, nacpali ji do auta a odvezli. Během pondělí ale zmizeli i další dva členové koordinační rady, tam žádní svědkové nejsou. Příbuzní podali oznámení o zmizení Maryje, ministerstvo vnitra tvrdí, že ji nezadrželi. Doufejme, že se Maryja „najde“ v některém vězení. V devadesátých letech přesně takto mizeli nejvážnější Lukašenkovi protivníci – poslední zprávy o nich byly, když lidé viděli, jak je „neznámí lidé“ nacpali do auta a víckrát je už nikdy nikdo neviděl…
Únos Kalesnikové je dalším útokem na koordinační radu. Z původního sedmičlenného prezidia jsou již tři členové nuceně za hranicí, dva jsou ve vězení, jedna je nezvěstná a pouze jeden je zatím na svobodě. Koordinační rada ale pokračuje v práci, členové prezidia, kteří jsou v zahraničí, pracují na dálku, místo uvězněných členů prezidia pravděpodobně budou jmenováni další. Podle prohlášení Volhy Kavalkové represe ze strany režimu k zastavení práce koordinační rady a k potlačení protestů nepovedou. Místo aby zastrašily lidi, mají přesně opačný efekt – narůstá rozhořčení a solidarita mezi lidmi.
Skončím úvahou novináře Franka Viačorky „Tři důvody, proč zvítězí běloruští demonstranti“:
1. Protesty jsou kreativní. Lidé využívají technologie a používají umění. Každý protest vypadá jako slavnostní festival. Je to poutavé a zábavné.
2. Protesty vedou ženy. Ženy jdou v první linii. Ženy chrání muže. Ženy se nebojí milice a chovají se nepředvídatelným způsobem, takže matou ozbrojené složky.
3. Protesty jsou mírumilovné. Dokud jsou mírumilovné, úřady s obrněnými vozidly, vodními děly a po zuby ozbrojenými „ochránci pořádku“ vypadají hloupě. Mírumilovný charakter protestů dává morální výhodu demonstrantům a svazuje ruce úřadům, protože ty potřebují nějak ospravedlnit použití násilí.
Tak kéž má Franak pravdu!
Psala jsem vám, že Lukašenko prohlásil, že otrava Navalného je dezinformace a že to mají potvrzeno zachycením rozhovoru mezi Varšavou a Berlínem. Publikovaný přepis tohoto „rozhovoru“ naleznete ZDE.
Ať vám Pán žehná.
Komentáře
Okomentovat