Pondělí 31. 8. 2020

Tento a další dopisy z Běloruska zveřejňuji na přání a se svolením jejich autora, ovšem bez uvedení jeho identifikace (též jeho přání).

Zveřejňovány jsou bez jakýchkoliv obsahových úprav.

Zdravím vás přátelé.

Nedávno jsem psala, že běloruský režim začíná útočit na katolickou církev. Hlavními zprávami pondělí jsou hned dvě zcela bezprecedentní události přímo spojené s řkc.

Již jsem psala o arcibiskupovi Tadeušovi Kandrusievičovi, moudrém muži, upřímném patriotovi. Arcibiskup byl v minulých dnech služebně v Polsku. V pondělí se vracel do Běloruska – a na hranicích ho zadrželi a bez uvedení důvodu nevpustili do Běloruska. Několik hodin čekal, pak se vrátil do Polska. Kandrusievič je běloruským občanem, takže takové jednání je nejen skandální, ale přímo protiústavní. Na několika místech v zemi se konaly protesty katolíků, v Minsku prošlo křížové procesí několika stovek lidí. Druhá událost je neméně ostudná. U Červeného kostela v Minsku „neznámé osoby“ vyrazily původní zámky a změnily je na jiné, bez vědomí místních duchovních. Ti se nemohli ráno dostat do kostela. Později dostali jeden svazek nových klíčů. Kostel svatých Symona a Aleny (či „po evropsku“ Simona a Heleny), podle barvy svých cihel zvaný „Červený“, byl vybudován v letech 1905–1910 v neorománském stylu. Je to kostel s liturgií v běloruštině, který je trnem v oku úřadům. Katolická církev je druhou nejsilnější denominací v Bělorusku, hlásí se k ní zhruba 1,5 milionu lidí (Bělorusko má necelých 10 milionů obyvatel), přičemž tamní katolíci jsou jiní než většina našich. Vzhledem k tomu, že roli „národní“ státem podporované církve hraje církev pravoslavná, hlásit se k jinému vyznání, včetně řkc, vyžaduje jistou dávku odvahy. Naprostá většina řkc věřících jsou tedy lidé skutečně oddaně věřící, ochotní si svou víru obhájit, a mnozí jsou také společensky či politicky angažovaní. Poštvat si proti sobě takovou sílu není od režimu příliš moudrý krok. Nehledě na to, že se jedná o diplomatický skandál a čeká se na reakci Vatikánu.

Hlavní představitel pravoslavných Pavel veřejně zalitoval, že popřál Lukašenkovi k vítězství ve volbách, načež byl odvolán z Běloruska. Hlavní představitel katolíků se opakovaně vyjadřoval kriticky, naposledy 30. srpna – a 31. srpna nebyl vpuštěn do Běloruska. Církev napříč denominacemi se zaktivovala a zapojila se do dění. Většinou pořádáním modliteb jak společných, tak denominačních, ale věřící se také účastní demonstrací s transparenty s biblickými texty či vyznáními typu „Bůh miluje Bělorusko“, „Ještě je čas činit pokání – Bůh je milosrdný“ apod., a také rozdávají demonstrantům Bible. V příloze posílám dvě modlitební výzvy – jedna je právě od arcibiskupa Kandrusieviče, druhá od letničního pastora Antonia Bokuna, kterého někteří z vás znají. Pro Čechy úspěšná sametová revoluce přinesla několik měsíců trvající duchovní probuzení. Kéž se v Bělorusku stane totéž!

Paní Sviatlana Cichanouska dala interview Svobodné Evropě. Rozhovor je velmi uvolněný, příjemný, doporučuji se na něj alespoň na kousek podívat zde https://www.youtube.com/watch?time_continue=1953&v=3OHH7Kl_lH0&feature=emb_logo Říká, že velmi touží se vrátit do Běloruska, že je jí líto, že nemůže zažívat tu atmosféru na běloruských ulicích. Je velmi hrdá na běloruský národ, je nadšená z běloruských žen… Doufá, že nedojde k ruské „pomoci“, protože Bělorusové mají s Ruskem blízké a přátelské vztahy, ale „bratrská pomoc“ by je změnila v nenávist, a to nikdo nechce. Mluví i obrovské podpoře ze zahraničí, kterou vůči Bělorusku vnímá. Prostřednictvím videa 4. září vystoupí v Radě bezpečnosti OSN a 8. září v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.

V úterý 1. září by se měla konat největší celonárodní stávka v historii Běloruska – tak je to aspoň podáváno. Uvidíme, co se podaří. Zatím se některé klíčové podniky ke stávce pořád nepřipojily.

Rozloučím se slovy novináře Franka Viačorky, protože se mi moc líbí, podle mne zcela vystihují situaci. Takto popsal nedělní demonstraci v Minsku: „Zdá se, že dnešní pochod byl zatím nejpočetnější. Mám pocit, že se k protestu doslova každý den připojují noví lidé. Protest je také stále masivnější a stabilnější. A ještě – je velmi decentralizovaný a vychází zespoda. Ani Sviatlana Cichanouska ani Koordinační rada neznají plány demonstrací. Na každou neděli Telegram kanály oznamují nové téma. Dnes to byla Nezávislost a mír + Lukašenkovy narozeniny. Jakmile bylo téma oznámeno, lidé začali připravovat plakáty, kostýmy, vystoupení. Když dnes bylo zablokováno centrum Minsku, samoorganizovaný průvod demonstrantů se přesunul k minskému Obelisku jako před týdnem. Běloruský protest je také velmi esteticky atraktivní a tvořivý. Lidé nosí bílo-červeno-bílé oblečení (tradiční běloruské barvy, které připomínají staré běloruské tradice). V davu dominuje bílá barva a to je velmi působivé a krádné. V průvodech je mnoho hudebníků a umělců, kteří vytvářejí náladu a atmosféru. A samozřejmě – mocné běloruské ženy, díky kterým je tento protest přesvědčivý a úspěšný.“

Nejčastěji provolávaným sloganem je „Vierym – možam – pieramožam!“ = „Věříme – můžeme – přemůžeme (zvítězíme)!“ Kéž se jim to podaří!

Pán vám žehnej.

<< Následující dopis - Předchozí dopis >>

Přílohy:

pastor Antoni Bokun

https://drive.google.com/file/d/1ihdrcmihUnfNClbZuJlFXsWnjgqEtRTe/

arcibiskup Kandrusievič

https://drive.google.com/file/d/1xS7MjvZaeBqqt-chyoI5cCB5jvAcynj7/