Tento a další dopisy z Běloruska zveřejňuji na přání a se svolením jejich autora, ovšem bez uvedení jeho identifikace (též jeho přání).
Zveřejňovány jsou bez jakýchkoliv obsahových úprav.
Milí přátelé,
v pátek se po celé zemi odehrávaly soudy nad demonstranty zadrženými v předchozích dnech. Několik nových lidí bylo zadrženo, po městech zase probíhaly řetězy solidarity.
Paní Sviatlana C. měla v pátek narozeniny, tak jí spousty lidí blahopřály. Jedna milá sestra napsala na svém FB: „Odkud se v této skromné ženě bere tolik důstojnosti, moudrosti, síly? Kdo by se s jejím úkolem vypořádal lépe – bez stínu pýchy, tak upřímně a tak hluboce? Je to estetické potěšení sledovat, jak se naše paní prezidentka drží mezi silnými tohoto světa. Bůh nám v těchto dnech dává mnoho znamení a zaslíbení – do Běloruska přišlo „Tiché Světlo“. Kéž co nejrychleji zvítězí Všechno nejlepší k narozeninám, Sviatlano!“ („Tiché Světlo“, to je alegorie – Tichanovska Světlana, neboli Cichaie Sviatlo – Cichanouska Sviatlana).
Jinak se ale tentokrát nic zásadního neodehrálo, tak konečně budu mít možnost napsat některé věci, které pořád odkládám. Země se chystá na další, již pátý víkend, kdy v obou dnech budou probíhat zase velké akce.
Jedním ze zajímavých výsledků revoluce je ožití sídlišť a dvorů. Minsk, to jsou paneláky, paneláky a zase paneláky. Na sídlištích dříve nepanoval žádný zvláštní kulturní život, lidé se neznali ani na patře svého domu. Ne nadarmo jim lidé říkají „spací čtvrti“, chodí se tam jen přespávat. A najednou se poznávají, spolupracují, pořádají různé akce. Společně šijí a vyvěšují vlajky, společně je brání, skládají se na materiál na veliké vlajky, vymýšlejí, jak je pověsit, aby nešly tak snadno sundat. Už jsem psala, že různé mítinky probíhají po celém městě, tedy i na sídlištích. Lidé využívají znalosti různých průchodů, když se někde sejdou a milice na ně začne dotírat, rozprchnou se do okolí a za chvíli se zase sejdou na jiném místě. Pořádají ve dvorech promítání pro děti i pro dospělé, organizují koncerty a divadlo, zpívají, učí se národní tance… Herci, kteří stávkují, hrají na dvorech… Proti Ukrajincům v době Majdanu mají výhodu, že je protesty začaly v létě a stále je teplo, mohou být na ulicích dlouho do noci…
Státní propaganda se stále snaží rozdělit národ, lidé se nechtějí nechat. Je pravda, že ti, kteří se scházejí na podporu Lukašenka (už dlouho o žádném takovém setkání nikde nepsali!), jsou dost agresivní vůči opozici, nemají pro ně dobrého slova. Ti pod bílo-červeno-bílými vlajkami ale deklarují, že i ti s červenozelými vlajkami k nim patří: jsme jeden národ – vy máte jiný názor, ale to je v pořádku, každý má právo na svůj názor. Všichni jsme Bělorusové, chceme žít ve svobodné nezávislé zemi, v pokoji a míru. Studenti jdou v proklamacích jednoty ještě dál. Říkají a na transparentech píšou – dnes už se nedělíme na studenty a pracující, na dělníky a inteligenci, na mladé a staré. Dnes jsme všichni jeden národ, který chce změny, chce spravedlnost a život ve svobodné zemi.
Vedoucí představitelé 10 běloruských politických stran, včetně 4 provládních, podepsali rezoluci požadující ukončení násilí, vyšetření vraždění a mučení a nové prezidentské volby do šesti měsíců. Lídr provládní sociální demokracie Národní shody prohlásil, že úřady musejí začít mluvit s lidmi a je nutné uzavřít tyto problémy a zmírnit napětí ve společnosti.
Lukašenko se nechal slyšet: „Řeknu to po chlapsku, aby nebyly nějaké nejasnosti. Často o mně říkají, že „ten se nevzdá moci“. Správně to říkají. Kvůli tomu si mě lidé nezvolili. Člověk nedostává moc proto, aby ji vzal, zahodil a předal. Jestli si myslíte, že se mermomocí držím vlády kvůli sobě, tak to byste mě velmi zklamali.“ Dál řekl, že to dělá kvůli zemi, kvůli národu – protože když se dostanou k moci ti, kdo se teď o ni tak derou, tak jeho přívržence rozřežou na kousky, na hranici s Ruskem postaví zeď, zakážou ruštinu, Hrodenskou oblast dají Polsku a fůru dalších nesmyslů. Řekl přímo, že když tu nebude Lukašenko, Bělorusko zanikne. No a aby ponoukl Rusko k větší aktivitě, taky řekl, že jakmile „zaberou Hrodno a okolí“, nezastaví se, půjdou dál a začnou přímo ohrožovat i Rusko. Na to Rusko odpovědělo, že toho se vážně nebojí.
Ještě k aktivitám církví. V různých městech se pravidelně každý den scházejí lidé k mezidenominačním modlitbám. Každý den se konají celonárodní mezidenominační modlitby ve 12.00 (Otče náš) na místě, kde právě jsi, ve13.00 u radnice a v 15.00 na náměstích měst. Kromě toho běží nonstop mezidenominační modlitební řetěz. No a jednotlivé denominace také mají vlastní modlitby za Bělorusko, za situaci v zemi. K pravidelným modlitbám se scházejí i ve sboru Nový život, v bývalém kravíně, za který jsme před lety vedli modlitební zápas spolu s našimi bratry. Během demonstrací a pochodů křesťané nosí transparenty s biblickými verši, rozdávají Bible, modlí se, mluví s účastníky akcí.
Tak kéž to všechno už brzy skončí a skončí to ke slávě Boží a k radosti Bělorusů!
Komentáře
Okomentovat