Tento a další dopisy z Běloruska zveřejňuji na přání a se svolením jejich autora, ovšem bez uvedení jeho identifikace (též jeho přání).
Zveřejňovány jsou bez jakýchkoliv obsahových úprav.
Milí přátelé,
dnes začnu zprávou, že Litva se stala prvním státem, který uznal Sviatlanu Cichanouskou za národem zvoleného vůdce. Litevský sejm jednomyslně přijal rezoluci, ve které označil Alexandra Lukašenka za nelegitimního vůdce země a opoziční Koordinační radu a Cichanouskou za reprezentanty Běloruska, kteří zemi dovedou k novým, svobodným volbám.
Jaký rozdíl proti A. Babišovi, který odmítl, aby se premiéři na summitu V4 sešli s běloruskou opozicí a svým rozhodnutím vetoval návrh Polska. Prý nechtěl udělat unáhlený krok, který by nebyl v souladu s postojem EU a nechtěl, aby Lukašenko mohl tvrdit, že V4 organizuje revoluci v Bělorusku… A přitom ministr zahraničí Tomáš Petříček se dnes setkal s jedním z lídrů běloruské opozice Pavlem Latuškou a vyjádřil běloruské občanské společnosti podporu, odsoudil zásahy policie vůči demonstrantům a zdůraznil nutnost dialogu
Vyšel druhý rozhovor s Volhou Sieviaryniec https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/pavla-drzi-v-cele-bez-oken-voda-neni-ani-v-zachode-rika-zena/r~b1812e9cf0e811eaa6f6ac1f6b220ee8/ Volha také konečně dostala dopisy od manžela Pavla, prý „celou náruč“ – oni to občas s oblibou dělají, že zadržují poštu ať už směrem do vězení nebo opačně. Pak najednou člověku předají celý balík dopisů, které jeho milí psali v průběhu delšího období… Pavel píše, že je třeba se modlit. „Víra, která se projevuje láskou, boří pevnosti zla. Kořen, který sahá hluboko do pekla, duch komunismu, z něhož nebylo činěno pokání, tvrdé popření Boha a nenávist vůči lidem jsou hlavními důvody, kvůli nimž se vplížily do této země a do srdcí duch lži, násilí, otroctví a ďábelské modly. Náš boj je především duchovní. Pokud existuje duch víry, pravdy, svobody a spravedlnosti a pokud inspiruje lid, pak stačí jednoduchá slova a jednoduché věci. Věřím, že Bůh nyní bdí nad Běloruskem.“
V neděli při zásahu OMONu proti demonstrantům naskákalo několik lidí do řeky, kde je vzali na člun vodní záchranáři a odvezli je do bezpečí na druhý břeh. Následně bylo všech 8 záchranářů zadrženo a odseděli si tři dny ve vězení. Ve čtvrtek je soudili, třem dali pokuty (v podstatě za to, že vykonávali svou práci…), případy zbylých pěti se ještě budou řešit.
Také jsem psala, že jeden z hasičů, kteří dostali za úkol sundávat z domů bílo-červeno-bílé vlajky, odmítl takový příkaz plnit. Byl propuštěn z práce – a zapracovala běloruská solidarita! Lidé mu na důkaz vděčnosti našli byt (o služební přišel), nabídli novou práci a všestranně mu pomáhají.
Světlana Alexijevič vyzvala OSN, aby vyslala do Běloruska monitorovací misi. Na její včerejší výzvu se ozvala ruská inteligence a odsoudila násilí v Bělorusku, vyzvala Lukašenka k odchodu. V bytě paní Alexijevič stále přebývají evropští diplomaté, kteří se rozhodli ji tak chránit před zadržením.
Maryja Kalesnikava a další zadržení členové koordinační rady byli uznáni politickými vězni. Nyní už je v Bělorusku 60 lidí s tímto statusem!
Kalesnikava podala podnět k zahájení trestního řízení proti jejím únoscům. Tvrdí, že je dokáže identifikovat, stejně jako ty, kdo ji podrobovali psychickém tlaku, hrozili zbavením života a snažili se ji vyvézt z Běloruska. Také jí hrozili zbavením svobody až na 25 let a podobně.
Pamatujete, jak Lukašenko létal vrtulníkem a pobíhal se samopalem? Ve chvíli, kdy vyšel se samopalem před svůj palác a později na ulici, nebyli nikde v okolí již žádní demonstranti. Jestlipak víte, proč? To byste neuhodli! Se vší vážností to vysvětlil na tiskové konferenci novinářům vybraných ruských médií: řekl, že se chtěl podívat, jak vypadá situace, tak sedl to vrtulníku. Načež „Američani, ta jedna svoloč“, to viděli ze satelitu a rychle dali pokyn demonstrantům, aby se rozešli! Hlavní řídicí centrum běloruských nepokojů je totiž prý v Polsku, druhé v ČR a prostřednictvím těchto center to celé řídí Američani. Tomu se člověk může zasmát nebo nad tím zakroutit hlavou. Ve stejném rozhovoru ale se nestyděl říct například i to, že 60 % lidí umístěných 9. a 10. 8. do vazby na Akrescina byli kriminálníci i 12x trestaní, narkomani a opilci. Tam se, opilí a zhulení, vrhli na „ty chlapce“ (dozorce), takže je jasné, že ti se museli bránit. Žádné mučení ani násilí se tam ale nekonalo. Některým dívkám prý potom (po propuštění) „namazali zadnice modrou barvou“, aby vypadaly jako zmlácené, a vystavili na internetu fotky. No, někdo prý možná utržil skutečnou modřinu, ale dneska už modřiny nemá, zatímco těch 39 nebo 40 chlapců (OMON), polámaných, se zlomenou páteří, pořád ještě leží v nemocnicích. Někteří z nich už nevstanou a svou ženu už neobšťastní. „Proto já nemohu odsoudit ty chlapce, kteří bránili nejen zemi, ale i mě!“ Nevím, může-li být větší cynismus tváří v tvář několika mrtvým, desítkám vážně raněným (vystřelené oko, amputované končetiny v důsledku utrpěných zranění, odražené vnitřní orgány a pod.) a stovkám brutálně zbitých, ponížených, znásilněných. Lukašenko prakticky každý den udělá nebo řekne něco, čím proti sobě víc a víc popouzí další a další lidi.
A víc se mi sem už zase nevejde…
Buďte s Pánem.
Komentáře
Okomentovat