Tento a další dopisy z Běloruska zveřejňuji na přání a se svolením jejich autora, ovšem bez uvedení jeho identifikace (též jeho přání).
Zveřejňovány jsou bez jakýchkoliv obsahových úprav.
Milí přátelé,
asi jste zaregistrovali, že EU konečně schválila osobní sankce proti 40 představitelům Lukašenkova režimu. Sám Lukašenko ale v seznamu není – prý by to zavřelo cestu k jednání s ním…
Že na běloruských volebních okrscích často „hlasují“ i voliči, kteří jsou již po smrti, na to už jsem si zvykla. Dnes jsem ale četla něco nového. V Lidě přišla k soudu skupina mladých lidí. Jeden z nich si na chodbě všiml rozpisu dalších soudů a přečetl si tam, že 30. září začne soudní proces s jeho matkou, která byla obviněna z účasti na pochodech solidarity. Matka ale v roce 2014 zemřela. Mladík se k onomu soudu dostavil, aby zjistil, jestli nejde o omyl. V určenou hodinu vyšla soudkyně a opravdu se ptala, zda je dotyčná žena přítomna. Syn musel u soudu předložit úmrtní list a dokázat, že matka je mrtvá. Zkuste si představit, jak mu asi bylo… Soud se omluvil a řekl, že už ji předvolávat nebudou. Kromě toho se pak ukázalo, že tato mrtvá žena opravdu „hlasovala“…
Chtěla bych dnes napsat něco o perspektivě běloruských protestů. Mnoho lidí si myslí, že Bělorusové ničeho nedosáhnou a že Lukašenko vydrží. A mnoho lidí je přesvědčeno, že Lukašenkův pád a změna režimu jsou nevyhnutelné. Já se nebudu pouštět do analýz, nejsem politolog. Pro mě osobně je důležité proroctví, které jsem vám před časem posílala (https://www.youtube.com/watch?v=N4DWpK7iTaY&app=desktop). Jsem přesvědčená, že v Bělorusku jedná Bůh. Víc to komentovat nechci, protože vás nechci zahlcovat svými názory, snažím se vám předávat informace bez nějakých velkých komentářů.
Část zahraniční veřejnosti Bělorusy varuje, že pokojné protesty nemohou přinést výsledek a tvrdí, že kdyby lidé vzali do rukou zbraně, už mohli mít vítězství. Kdosi o tom řekl, že na demonstrace vycházejí lidé, kteří jsou velmi zkušení v oblasti pouličních bojů (v Bělorusku je to podobné, jako to známe z amerických filmů; existují tam pouliční gangy, mají rozdělené části města a velmi vážně spolu bojují); vycházejí veteráni různých válek (zejména afghánské), kteří umějí bojovat; vycházejí sportovci, kteří jsou ve skvělé fyzické kondici, včetně různých zápasníků; mnozí lidé mají doma skutečné zbraně. Kdyby Bělorusové chtěli, ať nikdo nepochybuje o tom, že by se dokázali nejen bránit, ale uměli by i účinně útočit. Oni si ale vědomě vybrali jinou cestu a nehodlají ji měnit. Věří, že právě v tom je jejich síla.
Lidé říkají, že se „nic neděje“. S tím se prostě nedá souhlasit. Uplynuly necelé dva měsíce a Bělorusko se změnilo, Bělorusové se změnili, ten lhostejný, odevzdaný, zastrašený národ se změnil ve velkou sílu, spojenou společným cílem. Během toho času opustily provládní struktury – ať silové složky, nebo média, úřady, školy, ministerstva… – tisíce lidí, kteří prostě už nechtějí dále lhát a podílet se na násilí. Lukašenko už nevěří ani svým nejbližším (i z jeho administrativy odešlo několik lidí!), proto udělal „inauguraci“ tajně a lidi na ni dovezl autobusem z muzea. Věci se dějí. Je pravda, že se možná mohly dít rychleji. Bývalý běloruský velvyslanec na Slovensku, jeden z prvních diplomatů, kteří podpořili protesty, vytýká štábům, které pracovaly pro Cichanouskou, že se nepřipravily. Mohly mít již před volbami připravené scénáře, které teprve teď pracně tvoří… Ale zase. Víte, já v tom všem vidím Boží ruku. Ať mi odpustí mí drazí přátelé Pavel Sieviaryniec a Mikola Statkievič, ale já si myslím, že tentokrát sedí ve vězení také v rámci Božího plánu. Myslím, že Pán je potřeboval „uklidit“, aby mohlo povstat něco nového, něco nečekaného. Za nikým z těch zkušených starých lídrů by národ prostě masově nešel. A kdyby se změny děly rychle, národ by neměl čas se zformovat… Je tu samozřejmě nejasná role Ruska, které asi málokdo rozumí. Když bude Putin chtít, může kdykoliv zasáhnout. Ale pokud nezasáhne, věřím, že režim padne spíš dříve než později. Rozkládá se zevnitř…
Viděla jsem diskusní pořad, kde byl jedním z hostů i náš milý bratr Zmicer Daškievič. Zmicer již několikrát prokázal, že je to moudrý muž. Dovolím si na závěr ocitovat pár jeho slov. „Někdo si myslí, že jdou změny pomalu. Musíme ale chápat, že stojíme proti maniakovi, který ovládal zemi 26 let a hned na začátku omyl svou kariéru krví svých oponentů. Odpor, který se teď vede, je jednou z nejlepších variant: je decentralizovaný jak z hlediska vůdců či politických stran a není kolem žádného programu. Kdyby se lidé formovali kolem nějakého vůdce nebo programu, nikdy by jich nevycházelo tolik a tak dlouho. Když se snažíme analyzovat a hodnotit události, vycházíme z toho, co vidíme. My ale vidíme možná ani ne 10 %. Uvedu několik příkladů. Jednoho brata zadrželi a OMONovec ho bil. Bratr mu cituje Písmo a říká: jestli jsem udělal něco špatného, prokaž, že to bylo špatné. Jestliže ne, proč mě biješ? A OMONovec říká – ty svině, ty že jsi nic neudělal?! Mně se rozpadla rodina, žena odešla, otec mě proklel, bratr mi zavolal a řekl – už nejsi můj bratr, když tam pracuješ! Druhý příklad – v práci ke mně přijde kamarád a říká: soused je OMONovec, měl svatbu a nikdo mu na ni nepřijel. Třetí příklad příbuzného z církve: žena mu řekla – odejdi z OMONu, nebo od tebe odejdu. On odešel z OMONu, udělali mu uličku hanby, sprostě mu nadávali, křičeli zrádce!, ale on šel. To je jen pár případů, které znám. A my tu děláme nějaké analýzy. Víte, jaký na ně jde občanský tisk?“
Takže – Žyvie Bielarus! (Ať žije Bělorusko).
Komentáře
Okomentovat