Tento a další dopisy z Běloruska zveřejňuji na přání a se svolením jejich autora, ovšem bez uvedení jeho identifikace (též jeho přání).
Zveřejňovány jsou bez jakýchkoliv obsahových úprav.
Zdravím vás, přátelé.
Co napsat, co vynechat…, každodenní dilema. Těch témat je tolik…
Tak začnu rodinou Sieviarynců. Pavel je politický vězeň, ale zdaleka není jediným Sieviaryncem, který leží v žaludku lukašenkovskému režimu! Pavlova sestra Hanna, spisovatelka, básnířka, učitelka základní školy, byla před časem vyhozena ze školy za to, že napsala báseň o Lukašenkovi a jeho nejmladším synovi Koljovi. Pavlova a Hannina matka Tacciana je známou vitebskou aktivistkou. A ve čtvrtek dostala paní Tacciana pokutu na nepovolené shromáždění – u sebe na balkóně! To byste nevymysleli. Byli s manželem na demonstraci (už 30. srpna), pak byli unavení, tak odešli domů. Po chvíli slyšeli, že pod jejich domem prochází průvod, tak vyšli na balkón s velikou vlajkou. Lidé se zastavili a nadšeně je zdravili, společně si zakřičeli „Ať žije Bělorusko! Věříme! Můžeme! Zvítězíme!“ Milice na ně následně sepsala nějaký protokol a nyní je odsoudili k pokutě v přepočtu asi 7800 Kč za nepovolené shromáždění na lodžii. Sieviaryncovi se odvolají, zároveň ale Tacciana operativně podala žádost na magistrát o povolení provedení demonstrace na vlastním balkóně – aby s manželem mohli volně vycházet na lodžii. Když absurd, ta absurd…
A Volha Sieviaryniec dnes napsala, že její maminka pracuje v dětském plicním sanatoriu a tam pravděpodobně mezi zaměstnanci vypuknul koronavirus. Skoro všichni se cítí nemocní. Testy ale u nich ve městě vůbec nedělají, jen jeden člověk si ho nechal udělat v Minsku a je pozitivní. I Volžina maminka s tatínkem jsou nemocní. Nejsou na tom nějak zle, ale potřebují modlitby a rady, jak se léčit…
Když někoho zadrží na ulici, můžou se s ním stát dvě věci: buď mu dají správní trest (pokutu či několik dnů vězení), nebo ho obviní z trestného činu. Pak čeká ve vazbě na soud. V této pozici jsou všichni političtí vězni, zadržení ještě před volbami (Sieviaryniec, Statkievič, Cichanouski a mnoho dalších) + řada dalších, kteří byli zadrženi během demonstrací (např. Kalesnikava). Obvinění z trestného činu není legrace, za to dávají roky vězení. Nyní začaly první soudy a padly první dva rozsudky. Dva mladí muži 19. června, když OMON začal s čistkou, přispěchali na pomoc zadrženému člověku a chtěli mu pomoci utéct. Zadrželi je též, obvinili – a ve středu je odsoudili ke třem letům vězení! Co asi čeká skutečné politické vůdce, kteří čekají na soudy, když klukům za nic dali 3 roky? Jestli Lukašenko nepadne, bude mnoho lidí velmi dlouho sedět ve vězeních…
Aspoň jedna dobrá zpráva: Ve městě Lida proběhl soud s katoličkou, která byla zadržena za to, klečela před kostelem a modlila se za návrat arcibiskupa Tadeuše Kandrusieviče. Soud skončil, dá se říci, zázrakem – soudce „nenalezl důvody k vynesení verdiktu“. Prohlásil, že modlitba je v Bělorusku legální a odmítl požadavky milice na potrestání ženy.
Také jsem četla svědectví jedné mladé křesťanky, kterou zadrželi při pouliční akci a posadili do antonu. Ten už byl plný, ale pořád nejel. Ona na demonstrace vždy nosí Nový zákon, tak ho vytáhla a začala ho číst. OMONovec se ptal, co to čte, a když uviděl Bibli, chtěl ženu propustit. Ta ho požádala, ať jí teda vrátí mobil, ale to se nestalo. Ona tedy propuštění odmítla a dál seděla a četla. Nabídka k propuštění se několikrát opakovala a ona nakonec řekla – tak když chcete někoho propustit, propusťte tuhle paní (ženě ve středních letech bylo v antonu špatně). A oni ji opravdu pustili. Ta křesťanka tvrdí, že „není nijak zvlášť věřící“, ale bez Bible ven nechodí a věří, že Bůh ji chrání a že dává sílu všem těm lidem v antonech…
Tři dny ve vězení strávila také jedna běloruská topmodelka a vydala o tom svědectví. Končí slovy, která čtu znovu a znovu: „Dříve mě politika nezajímala, ale teď nemohu mlčet – kvůli svědomí.“ Režim si svým jednáním vyrábí oponenty i z lidí, které dříve vůbec nenapadlo oponovat, protože se mají dobře…
Z Lukašenkovy administrace odcházejí lidé, zahraniční diplomaté se stavějí na stranu lidu, Lukašenko dělá čistky na ministerstvu zahraničí, Kreml mlčí, slíbené peníze od Putina nikde… Demonstrace neustávají, konají se den co den po celé zemi a Bůh lidem žehná teplým podzimem. Sviatlana Cichanouska začala tvořit něco jako stínový kabinet – jmenovala svého zástupce pro lidská práva a zástupce pro ekonomické reformy.
Ještě nedávno byli Bělorusové ušlápnutí, lhostejní, odevzdaní, zastrašení… Líbí se mi slova jedné demonstrantky, která řekla na ulici novináři: „V tomhle boji za svobodu každý z nás hledá vlastní cestu ke svobodě. Každý vybojováváme svůj vlastní boj se strachem, vlastní boj za uvolnění svobody v sobě.“ Je vidět, že mnozí to v sobě již vybojovali. A svobodný národ se skládá ze svobodných jednotlivců :-)
Přemýšlíte někdy o tom, jaká to je milost, že žijeme ve svobodné zemi?
Komentáře
Okomentovat