Přeskočit na hlavní obsah

Čtvrtek 17.9.2020

Tento a další dopisy z Běloruska zveřejňuji na přání a se svolením jejich autora, ovšem bez uvedení jeho identifikace (též jeho přání).

Zveřejňovány jsou bez jakýchkoliv obsahových úprav.

Milí přátelé,

včera jsem nepsala, dolehla na mě práce…

Jeden z běloruských novinářů dostal dopis od Pavla Sieviarynce. Pavel napsal, že jej vzali na první a zatím poslední výslech a že po cestě šel okolo cely, v níž před 22 lety, v roce 1988, přijal Pána. Na výslechu odmítl vypovídat, protože své uvěznění považuje za nezákonné a necítí se ničím vinny. Čas tráví čtením, modlitbou, psaním (píše 3. díl svého románu, dva díky již vyšly) a odpovídá na dopisy – zatím jich dostal asi 20. Požádal, aby se mohl setkat s knězem, to mu bylo zamítnuto z důvodu koronaviru.

Přátelé, už jsem psala, že 20. září (respektive týden 20. – 26. 9.) byl vyhlášen dnem solidarity s Běloruskem. Mám takový nápad: pojďme v souvislosti s tím napsat Pavlovi dopis (nebo pohled)! Vím, že psát rusky či anglicky není pro mnohé z vás jednoduché (můžete ale napsat třeba i česky), navíc odeslání dopisu bohužel vůbec není levné, ale kdyby každý z nás poslal jen jeden jediný dopis, bylo by to více než 200 dopisů! A jednou to docela jistě zvládne každý z nás :-) Pro Pavla by to byla velká vzpruha, pro jeho věznitele velké znamení, že se o politických vězních za hranicemi ví! Navíc pokud napíšete zpáteční adresu, je možné, že vám Pavel odpoví… Já jsem si s ním dopisovala v letech 2010– 2013 když byl zavřený a díky tomu jsme se blízce spřátelili. Pokud mu budete chtít napsat, pište na adresu:
СІЗА №1, вул. Валадарскага,2, Мінск, 220050, Павел Севярынец.

Na jiné politické vězně aktuálně nemám adresy vyhledané (už jich je asi 70!), ale kdyby někoho z vás někdo zajímal, jsem schopná adresu získat.

Ohledně chasidů, kteří uvízli na bělorusko-ukrajinské hranici – Ukrajina jasně řekla, že je na své území nevpustí a izraelská vláda je vyzvala, aby se vrátili domů.

V Minsku se dnes konalo setkání „žen celé země“ spojené s koncertem. Na rozdíl od ženských pochodů a řetězů solidarity na ulicích toto setkání bylo v sále a bylo prolukašenkovské. Přivezli na něj autobusy ženy z celé země. Lukašenko se tam osobně dostavil a zase tam napovídal spoustu věcí. Například to, že byl donucen zavřít hranici s Polskem a Litvou a posílit ochranu hranice s Ukrajinou – protože američtí instruktoři školili „perspektivní běloruské aktivisty“ v organizování násilných protestů právě na Ukrajině, v Polsku a v Litvě, a to ještě před prezidentskými volbami. Zavřením hranic tak prý Bělorusko zabrání možné válce! Toto opatření je zřejmě odvetou na polský krok – Polsko ode dneška zjednodušilo vízový proces pro Bělorusy (Litevci to udělali už dřív). Momentálně tak není jasné, jestli se lidé, kteří mají schengenská či polská nebo litevská národní víza dostanou za hranice.

Důležitější věci se nyní dějí za hranicemi Běloruska. Europarlament ve čtvrtek konečně uznal Sviatlanu Cichanouskou za národem zvolenou prezidentku a Lukašenka odmítl nadále považovat za prezidenta! Cichanouska by měla v pondělí 21. září vystoupit na schůzce ministrů zahraničních věcí Evropské unie.

Slovenská prezidentka Čaputová zatelefovonala Světlaně Alexijevičové a pak napsala na svém Tviteru: „Pohovořily jsme s tou statečnou ženou, která vystupuje na obranu svobody a demokracie pro obyvatele Běloruska. Vyslovila jsem jí solidaritu a podporu všem, volají po svobodných čestných volbách. Mám velkou úctu k pokojnému protestu a skutečné touze žít svobodně a důstojně.“ Škoda, že náš pan prezident má jiné priority…

Pořád se vám chystám napsat něco o běloruské hymně a o písních, které se zpívají v ulicích, je to zajímavé téma. Ale nemám na to čas. Tak vám aspoň dnes posílám odkaz na pěknou animaci, krátký film, který stvořilo více než 50 animátorů z 19 zemí (včetně ČR) čtyř kontinentů. Nejmladšímu člověku, který se na tom podílel, je jen 12 let. Autorka nápadu Julia Rudzickaja zadala jako společné téma všem umělcům historickou vlajku svobodného Běloruska. Dále mohli výtvarníci s myšlenkou a barvami pracovat podle svého uvážení. Jak to dopadlo, se můžete podívat zde – mně se to moc líbí. https://www.youtube.com/watch?v=PnN3o_Jr1yY

Ať vám Pán žehná.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

48. pěší pluk v Benešově - Táborská kasárna

Život je plný překvapení. Naštěstí i těch pozitivních. Provozuji Facebook stránku Táborská kasárna . Jde o místo pro Benešov nejen historicky významné. Oslovil mě v této souvislosti právě prostřednictvím zmíněné stránky Jan Bláha, mladý člověk se zájmem o historii. Historii rámovanou jeho předkem, pradědečkem, ale díky tomu se pohybuje i v okolí toho "rámu" a díky tomu mě právě oslovil. S historií Táborských kasáren se nejvíce mluví o 102. pěším pluku. Nicméně s Benešovem, s Táborskými kasárnami, je spojen i 48. pěší pluk, který právě na 102. navazoval, viz tyto základní údaje: Pěší pluk 48 [1920-1938] Velitelství pěšího pluku vzniklo 1. října 1920 v rámci unifikace branné moci přejmenováním z velitelství 102. pěšího pluku na základě výnosu Ministerstva národní obrany, čj. 5.700-org.1919 Nacházelo se v Benešově a od září 1936 v Jaroměři, podléhalo velitelství 10. pěší brigády [1920-1937] a od ledna 1938 velitelství 13. divise [1937-1938]. Pluk nesl od ř

Já, kandidát - volby do Poslanecké sněmovny 2021

 Na kandidátce koalice SPOLU jsem ve Středočeském kraji třetí❗️ Tedy, třetí od konce. Co však osud zase vymyslel - zase mi přihrál to číslo 33.

Námitka vznesená na Valné hromadě OFS Benešov

Moje vyjádření jako nově zvoleného předsedy OFS BenešovNevím, jestli mi přísluší vůbec tuto situaci komentovat, ale kvůli četným a množícím se dotazům tak činím.